Gabrielle Chanel, zakladatelka CHANEL

Stěstí

Otisk levé ruky Gabrielle Chanel s vlastním podpisem.

Při tvorbě svého prvního parfému N°5 si Gabrielle Chanel musela vybrat mezi různými vzorky a rozhodla se pro pátý předložený vzorek. Na otázku „Jak bych ho měla pojmenovat?“ odpověděla: „Svou kolekci pěti šatů prezentuji 5. května, pátý měsíc v roce, dáme mu tedy číslo, které má, a to mu přinese štěstí.“* Štěstí bylo tématem dopisu, který jí jednoho dne napsal Jean Cocteau... Znovu to bylo štěstí a štěstěna, která jí přála tím, že opatrovala symboliku pšeničného klasu na podstavci stolku ve svém bytě na rue Cambon, kterou pro ni z bronzu odlil zlatník Robert Goossens nebo ji pro ni namaloval Salvador Dalí.

Pověrčivá Gabrielle... Přestože sama určovala svůj osud, návrhářka si po celý život všímala znamení a symbolů. Proto se její narozeniny, které slavila 19. srpna, staly inspirací pro její další legendární vůní N°19. A lev, na počest jejího astrologického znamení Lva, patřil k těm dalším mnoha předmětům, které ji provázely celý život. S královskou přítomností se usídlil v jejím bytě na rue Cambon 31... Symbol hvězdy, který byl vyrytý v dlažbě Aubazine, ji provázel po celý život a v roce 1932 se proměnil v křiklavou diamantovou hvězdu v její kolekci šperků „Bijoux de Diamants“. *Ernest BEAUX, „Souvenirs d'un parfumeur“ (Vzpomínky parfuméra), Industrie de la Parfumerie, roč. 1, č. 7, říjen 1946, s. 228–231

Otisk levé ruky Gabrielle Chanel s vlastním podpisem.

Emancipovaná

Gabrielle Chanel a její pes Gigot v La Pausa, 1930

Tady ji opět vidíme v roce 1930, v kalhotách a námořnické košili, s krátkými vlasy vlajícími ve větru. Už dlouho Gabrielle dělala všechno jinak. Své štěstí objevovala pod něžnými doteky slunečních paprsků, které její kůži zbarvovaly do hněda, když v roce 1920 trávila čas na plážích Lido v Benátkách ve společnosti Misie Sert. Život pod širým nebem prokládala chvílemi volna a objevováním sportu, kterému se s potěšením věnovala: golf, lyžování, jachting, rybaření atd. A samozřejmě nesmíme zapomenout na jízdu na koni, vášeň, kterou započal Étienne Balsan v roce 1906 a v níž pokračoval Boy Capel, vynikající hráč póla, a vévoda z Westminsteru.

Aktivity, které ji inspirovaly k vytvoření šatníku, který se ještě nenazýval sportovním oblečením, ale položil základ, který byl aktuálnější než kdykoli předtím. „Sportovní šaty jsem vymyslela pro sebe. Ne proto, že jiné ženy sportovaly, ale proto, že jsem sportovala já. Nechodila jsem ven proto, že jsem potřebovala navrhovat šaty, navrhovala jsem je právě proto, že jsem chodila ven, protože jsem žila svůj život století.“*

Gabrielle Chanel a její pes Gigot v La Pausa, 1930

Instinktivní

Její první butik s klobouky, který otevřela v roce 1910 a do kterého se sjížděla celá Paříž, byl základním kamenem jejího odkazu. O dva roky později otevřela druhý butik v Deauville, kde instinktivně vycítila, že přímořská letoviska čeká velký boom a sláva.

V roce 1915 otevřela svůj módní dům v Biarritzu, dalším městě, které se brzy stalo městem módy. V roce 1918 Gabrielle Chanel získala budovu na 31 rue Cambon. V roce 1921 pak vytvořila parfém N°5, první parfém, který navrhla návrhářka, a který svou stopou a rafinovaným flakónem obrátil tehdejší zvyklosti v oblasti parfémů na ruby. V roce 1937 sama pózovala při tvorbě reklam, což byla opět novinka a odvážný čin... A pak tu byla kolekce šperků „Bijoux de Diamants“ z roku 1932, která v utlumeném světě šperků vzbudila rozruch a skandál, kdy Gabrielle znovu ukázala, že vše, co se dělalo dříve, již přestalo být módní. A nesmíme zapomenout, že Gabrielle byla skvělou podnikatelkou, která jako první svého druhu vybudovala nezávislou a mezinárodní společnost a jejíž bystrý instinkt ji nikdy nezklamal.

Mademoiselle Chanel při práci, 1937

Vizionářka

Gabrielle Chanel v zahradě vily La Pausa v Roquebrune, 1938.

Svetr, námořnická košile, tvídový kostýmek a sako, úpletové twinsety, malé černé šaty, dvoubarevné lodičky, kabelka přes rameno z prošívané kůže, perlové náhrdelníky... Gabrielle Chanel vynalezla půvab a vytvořila gramatiku stylu, věčný odkaz v současném šatníku.

Její vizi jednoduchého šatníku s decentními, rafinovanými liniemi, který by neomezoval ženy v pohybu a vyhovoval jejich každodennímu životu, následovaly další inovace. Jako první návrhářka vytvořila v roce 1921 parfém a měla instinkt, který jí pomohl dobýt svět. Prohlásila: „Parfém je luxus.“* Své šperky rovněž neváhala zbavit zbytečností, odlehčila je a vymyslela způsoby, jak je nosit ve vlasech. Nejvzácnějším šperkům odebrala jejich posvátnost, což byla opět vize s překvapivou moderností. Inovativní byla Gabrielle Chanel rovněž ve způsobu, jakým oslovovala ženy. Když v roce 1931 kývla na práci v Hollywoodu a oblékání amerických hereček, bylo to proto, že pochopila, jak sama řekla, že „právě prostřednictvím kinematografie lze prosadit módu“ ** *Odpoveď v rozhorovu s with Jacquem Chazot pro pořad DIM DAM DOM, natočil Guy Job, 1969 **La Revue du Cinéma, 1. září 1931

Gabrielle Chanel v zahradě vily La Pausa v Roquebrune, 1938.

Svobodná

Gabrielle Chanel ve své vile „La Pausa“, 1938

„Jsem jediný sopečný kráter v Auvergne, který nevyhasl,“* řekla hravě Gabrielle Chanel. Jedním z charakteristických rysů návrhářčina ohnivého temperamentu bylo, že se nikdy nenechala nikým omezovat, nemluvě o mužích. To je jeden z paradoxů této ženy, která mnohokrát ve svém životě intenzivně milovala. Gabrielle Chanel byla nezávislá jak v osobním životě, tak i v obchodním.

Přestože ji zpočátku finančně podporoval Boy Capel, který jí v roce 1910 pomohl otevřít pařížský obchod s klobouky a v roce 1912 butik v Deauville, Gabrielle se mu snažila vrátit každý cent. Je to otázka principu a téměř pudu sebezáchovy: nebýt na nikom závislá a zůstat svobodná, ať se děje co se děje. Pod vlivem této touhy po svobodě se stala majitelkou vily Bel Respiro v Garches u Paříže a nechala si postavit vilu La Pausa v Roquebrune Cap-Martin na Riviéře. A samozřejmě 31 rue Cambon v Paříži, kde si nechala vybudovat své byty. Svoboda a nezávislost byla jedním z nejlepších příkladů, které dala ženám.* * Paul Morand, The Allure of Chanel © 1976, Hermann, www.editions-hermann.fr

Gabrielle Chanel ve své vile „La Pausa“, 1938

Patronka

Gabrielle Chanel a její přítel a tanečník, Serge Lifar, 1937

„To umělci mě naučili přísnosti,“* Gabrielle Chanel, mecenášku, múzu a někdy i skutečný Pygmalion, kostýmní výtvarnici pro divadlo, balet a film, vášnivou čtenářku a milovnici barokního a byzantského umění a slovanské kultury, pojila s mnoha umělci hluboká přátelství. Do světa neustálé kreativity ji uvedla její nejbližší přítelkyně Misia Sert. Společně se jejich cesty zkřížily s cestami Ďagileva, Cocteaua, Stravinského a Dalího... Gabrielle Chanel finančně podporovala Ďagilevův Ballets Russes a navrhovala kostýmy pro jeho balet Le Train bleu (Modrý vlak). Pro Cocteaua, který ji považoval za „největší návrhářku své doby“**, navrhla kostýmy k jeho hrám Antigone, Orphée a Œdipe Roi. Stravinského pozvala do své vily Bel Respiro a podporovala jeho hudební tvorbu.

Pokud jde o Salvadora Dalího, Gabrielle Chanel mu v roce 1938 na více než šest měsíců zapůjčila svou vilu La Pausa, aby mohl pracovat na výstavě obrazů, kterou následujícího roku představil v New Yorku. Mezi její blízké přátele patřili také tanečník Serge Lifar, Jacques Lipchitz a Picasso, stejně jako básníci Pierre Reverdy a Max Jacob a spisovatel Paul Morand, který jí věnoval knihu The Allure of Chanel a při psaní románu Lewis a Irène se volně inspiroval jejím vztahem s Boyem Capelem. „Nějakým zázrakem se v módě pohybovala podle pravidel, která jako by platila jen pro malíře, hudebníky a básníky. Vnucovala neviditelnost, vnucovala vznešenost mlčení rozruchům vyšší společnosti, ** tvrdil Jean Cocteau. Gabrielle, umělkyně mezi umělci. * Paul Morand, The Allure of Chanel © 1976, Hermann, www.editions-hermann.fr **With thanks to the Jean Cocteau Committee

Gabrielle Chanel a její přítel a tanečník, Serge Lifar, 1937

Jean Moral 1938 © Brigitte Moral SAIF Paris

Čtenářka

Gabrielle Chanel ve svém bytě – 31 rue Cambon v Paříži, 1937

„Knihy byly mými nejlepšími přáteli,“* svěřila se Gabrielle jednoho dne Paulu Morandovi. Začínala čtením žalmů v opatství Aubazine a knihy s ní zůstaly celý její život. V jejích bytech na Rue Cambon se police prohýbají pod tíhou knih. Jedna z nich leží otevřená vedle brýlí... Na své béžové semišové pohovce na prošívaných polštářích leží Gabrielle a čte vše, co jí příjde pod ruku.

Sofoklés, Homér, Plútarchos a Vergilius jsou vystaveni vedle Rabelaise, Danta, Shakespeara a Montaigna. La Bruyère, Molière, Cervantes si hoví vedle Rousseaua, Voltaira a Pascala. Najdeme zde také Prousta, Brontë, Stein, Dostojevského a Tolstého. A pak jsou tu básníci: Rilke, Baudelaire, Apollinaire, Verlaine, Cocteau, Max Jacob a Reverdy. * Paul Morand, The Allure of Chanel © 1976, Hermann, www.editions-hermann.fr

Gabrielle Chanel ve svém bytě – 31 rue Cambon v Paříži, 1937

Fotografie Jean Moral © Brigitte Moral

Pygmalion

Herečka Jeanne Moreau a Gabrielle Chanel v Hollywoodu, 1960

Gabrielle pomáhala odhalovat talent. Přirozeně spojovala své přátele dohromady, čímž vynalezla pojem sítě mnohem dříve, než přišla jeho doba... V roce 1936 seznámila mladého Luchina Viscontiho s režisérem Jeanem Renoirem, který v něm okamžitě spatřil potenciál mladého italského aristokrata poblázněného do filmu a najal ho jako asistenta režie.

O několik let později poslal Visconti do Paříže Franca Zeffirelliho a požádal Chanel, aby mu pomohla vstoupit do světa francouzské kinematografie. Chanel mu představila Brigitte Bardot a Rogera Vadima, a tím odstartovala jeho kariéru italského režiséra.

Herečka Jeanne Moreau a Gabrielle Chanel v Hollywoodu, 1960

Milovnice umění

Gabrielle Chanel před svými lakovanými koromandelovými paravány – 31 rue Cambon v Paříži, 1937

Učit se, objevovat, rozvíjet svou duši i kreativitu prostřednictvím umění – tímto mottem se Gabrielle Chanel řídila po celý svůj život. Gabrielle, která byla vášnivou milovnicí malířství, sochařství, architektury a historie, si ve společnosti velkoknížete Dmitrije Pavloviče zamilovala slovanskou kulturu a půvab. Od té doby zdobily její kolekce halenky v ruském stylu, pláště lemované kožešinou, pestrobarevné kabošony a byzantské kříže.

V doprovodu Josého Maria Serta, manžela své přítelkyně Misie, cestovala po Římě a Benátkách a obdivovala krásu kostelů a nádheru barokního umění. V jejím stylistickém slovníku se organicky objevily antické předlohy i obdiv ke zlatu. Ve svém domě Gabrielle shromažďovala čínské koromandelové lakované paravány (vlastnila jich asi třicet, což je vzácnost!), které jí byly rovněž inspirací. „Bivak luxusu“, který vytvořila ve svých domech a bytech, aniž by si dělala starosti s dokonalým skloubením stylů a epoch, představuje nekonečný zdroj kreativity: koule z horského křišťálu, přívěsky lustrů, opulentní zrcadla, tlumené barvy, bronzové akcenty a spojení Východu a Západu jsou jen některé z mnoha vlivů, které lze ve stylu CHANEL najít.

Gabrielle Chanel před svými lakovanými koromandelovými paravány – 31 rue Cambon v Paříži, 1937

Avantgardní

Gabrielle Chanel v zahradě své vily „La Pausa“, 1938

Gabrielle Chanel se odvážila udělat vše, co bylo v jejích silách, aby prolomila pravidla, zbořila hranice mezi pohlavími a zahájila klasickou budoucnost „mužsko-ženské“ módy. Z pánské módy si půjčila tvíd a z obyčejného žerzejového úpletu udělala privilegovaný materiál, navrhla volné kalhoty na pláž a šaty, které nezdůrazňovaly pas.

Jakmile se rozhodla, nezalekla se ničeho: „Tyhle barvy jsou nemožné. Prostě ty ženy obléknu do černé.“* Transgresivní styl, móda i osobnost. Nosila krátké vlasy a opalovala se na slunci a při tvorbě prošívaného efektu na svých ikonických kabelkách se inspirovala bundami, které nosili chlapci na závodních drahách. S nadšením sjížděla lyžařské svahy, rybařila, hrála golf nebo celé hodiny cválala na koni. To, že se dostala na titulní stránky novin, v ní nikdy nevyvolalo paniku. Podobně šokovala svými milenci, nebo svým nezávislým postojem a svobodným duchem. A už vůbec se v ní nesnížilo odhodlání tvrdě pracovat a bojovat za to, aby mohla jako jediná rozhodovat o svém osudu, aby mohla jako jediná řídit svůj podnik. V článku „Nominujeme do Síně slávy“ z června 1931 o ní časopis Vanity Fair napsal následující: „Gabrielle Chanel byla první, kdo uplatnil zásady modernismu v odívání, protože mezi její přátele patří nejslavnější muži Francie, protože spojuje prozíravý smysl pro obchod s obrovskou osobní marnotratností a skutečným nadšením pro umění. Avantgardní ve všech směrech. * Paul Morand, The Allure of Chanel © 1976, Hermann, www.editions-hermann.fr

Gabrielle Chanel v zahradě své vily „La Pausa“, 1938

Stěstí

Při tvorbě svého prvního parfému N°5 si Gabrielle Chanel musela vybrat mezi různými vzorky a rozhodla se pro pátý předložený vzorek. Na otázku „Jak bych ho měla pojmenovat?“ odpověděla: „Svou kolekci pěti šatů prezentuji 5. května, pátý měsíc v roce, dáme mu tedy číslo, které má, a to mu přinese štěstí.“* Štěstí bylo tématem dopisu, který jí jednoho dne napsal Jean Cocteau... Znovu to bylo štěstí a štěstěna, která jí přála tím, že opatrovala symboliku pšeničného klasu na podstavci stolku ve svém bytě na rue Cambon, kterou pro ni z bronzu odlil zlatník Robert Goossens nebo ji pro ni namaloval Salvador Dalí.

Pověrčivá Gabrielle... Přestože sama určovala svůj osud, návrhářka si po celý život všímala znamení a symbolů. Proto se její narozeniny, které slavila 19. srpna, staly inspirací pro její další legendární vůní N°19. A lev, na počest jejího astrologického znamení Lva, patřil k těm dalším mnoha předmětům, které ji provázely celý život. S královskou přítomností se usídlil v jejím bytě na rue Cambon 31... Symbol hvězdy, který byl vyrytý v dlažbě Aubazine, ji provázel po celý život a v roce 1932 se proměnil v křiklavou diamantovou hvězdu v její kolekci šperků „Bijoux de Diamants“. *Ernest BEAUX, „Souvenirs d'un parfumeur“ (Vzpomínky parfuméra), Industrie de la Parfumerie, roč. 1, č. 7, říjen 1946, s. 228–231

Otisk levé ruky Gabrielle Chanel s vlastním podpisem.

Emancipovaná

Tady ji opět vidíme v roce 1930, v kalhotách a námořnické košili, s krátkými vlasy vlajícími ve větru. Už dlouho Gabrielle dělala všechno jinak. Své štěstí objevovala pod něžnými doteky slunečních paprsků, které její kůži zbarvovaly do hněda, když v roce 1920 trávila čas na plážích Lido v Benátkách ve společnosti Misie Sert. Život pod širým nebem prokládala chvílemi volna a objevováním sportu, kterému se s potěšením věnovala: golf, lyžování, jachting, rybaření atd. A samozřejmě nesmíme zapomenout na jízdu na koni, vášeň, kterou započal Étienne Balsan v roce 1906 a v níž pokračoval Boy Capel, vynikající hráč póla, a vévoda z Westminsteru.

Aktivity, které ji inspirovaly k vytvoření šatníku, který se ještě nenazýval sportovním oblečením, ale položil základ, který byl aktuálnější než kdykoli předtím. „Sportovní šaty jsem vymyslela pro sebe. Ne proto, že jiné ženy sportovaly, ale proto, že jsem sportovala já. Nechodila jsem ven proto, že jsem potřebovala navrhovat šaty, navrhovala jsem je právě proto, že jsem chodila ven, protože jsem žila svůj život století.“*

Gabrielle Chanel a její pes Gigot v La Pausa, 1930